Učitelské prázdiny…

…aneb nejsilnější zážitek!

Prof. Petra Stejskalová Já mám dva zážitky. Jeden, když jsme se stěhovali a pak jsme dělali byt a druhý, když jsme byli na Šumavě a zrovna byly ty povodně. Takže jsme tam pořád seděli a místo dovolený jsme koukali na televizi. To byl asi ten nejsilnější zážitek. Takovej negativni.

prof. Jiří Haviger Ono jich bylo hodně. Můj nejsilnější zážitek byl, když mě v Bulharsku, v takový úplně zapadlý vesničce - totálně mimo svět - říkali "vy jste Češi? To je špatný. Všecko pod vodou!" To bylo nejsilnější. V takový malinký vesničce, asi 30 baráčků.

Prof. Irena Mohylová No to jsem měla bohužel s povodněma, protože nás to vyhnalo z dovolený v Nových Hradech, kde jsme jezdili na kolech. Museli jsme se vrátit o čtyři dny dřív, protože to tam bylo úplně zatopený. Ale jezdili jsme tam na kolech až po sedlo ve vodě - to byl teda silnej zážitek.

Ing. Pavel Černý Já jsem měl silných zážitků měsíc. Letošní tábory se totiž pěkně vyvedly. No, nejsilnější byly asi ty konce těch táborů, kdy děti brečely, že nechtěj jet domů. A ty máš oči taky vlhký, protože se ti taky nechce je vopouštět.

Prof. Sochorová Byla jsem na své chalupě v Nebeské Rybné, což je nedaleko Rokytnice v Orlických horách - bývalé Sudety. Jednoho dne jsem před domem zaslechla německé hlasy, které volaly, jestli tady někdo není. Stáli tam lidé, kteří v roce 1945 bydleli v našem domku a přijeli se podívat na svou chaloupku. Tak jsem je pozvala dál. Těm lidem bylo asi 70. Nás to velmi zajímalo, takže jsme se té paní vyptávali, jak ta vesnice tenkrát vypadala. Vyprávěla, co se tam dělo a popisovala také ten odsun. Říkala, že v roce 1945 si museli sbalit zavazadlo (asi 40 kilo) a museli odejít do Polska, ale po měsíci se museli pěšky vrátit zpátky (přes hory). Ve vesnici ale nebylo co jíst. Naštěstí někde sehnali kozu, takže díky tomu mléku přežili zimu. Teprve v roce 1946 je odsunuli a dneska žijí v Meklenbursku, což je území bývalé NDR. Oni říkali, že jim nejde o nějaký majetek, že chtěli jen vidět ten svůj domeček. Bylo to takový zajímavý, že jsme seděli u jednoho stolu jako normální lidé a usmívali jsme se na sebe. Já jsem je pozvala, že kdykoli můžou přijet a ona mě pozvala do Meklenburska. Prostě, že normální lidé se můžou domluvit o tom, o čem se nemůžou domluvit vlády.

Vyhodnocení - “Dětské foto”

Soutěž v poznávání dětských fotografií profesorů a profesorek našeho gymnázia je u konce. Pouze teď máte příležitost prohlédnout si všechny fotografie najednou a zjistit, jestli jste nevyhráli právě vy...

Foto č. 1 Foto č. 2

Foto č. 3 Foto č. 4

Foto č. 5

Foto č. 1 - Prof. Hofmanová
Foto č. 2 - Prof. Králíček
Foto č. 3 - Prof. Irena Burketová
Foto č. 4 - Prof. Eva Vachatová
Foto č. 5 - Prof. Vojkůvková + prof. Háp

Vítězové:

Blanka Samková - Septima C
Pavlína Kokiová - Quinta B
Helena Glazrová - Quinta B
Michaela Firbasová - Septima C

Vzhledem k tomu, že čtyři studentky získaly shodně po třech
bodech, rozhodli jsme se, že všem čtyřem udělíme první cenu.

"Poznej si svého profesora…"

Ani v tomto školním roce nechybí soutěž v poznávání profesorů. Letos jsme pro vás připravili fotografie profesorů z dnešní doby. Jejich obličeje jsou ale různě deformovány. I letos vám nabízíme malou nápovědu.

Foto č. 1 Foto č. 2

1. profesor Volek

2. profesorka Jelínková

3. profesorka Blehová

4. profesor Kašpar

5. profesor Černý

6. profesorka Hápová

7. profesor Kutík

8. profesorka Stejskalová

Lístečky se jménem, třídou a odpovědí (ve formátu 1c, 2f)
vhazujte do naší poštovní schránky.