Gympl - časopis pro děti do 99 let.
TOTO ČÍSLO
Rozhovor s prof. Janem Vokounem
| Řekněte
nám něco o svém dětství. Moje dětství bylo víceméně hezké, i když malinko krušné v tom smyslu, že jsem měl velice přísného otce, takže by mohlo být i veselejší. Ale jinak samozřejmě ty hezký okamžiky dovolených s rodinou a podobně tam byly. Ale když byla na základní škole nějaká špatná známka, to jsem těžce prožíval. To byly moje stresy z dětství. Ale snad mě to nepoznamenalo. |
![]() |
Řekněte
nám něco o sobě.
O sobě? Tak asi koníčky - dějepis, zeměpis a
politologie. To je něco, co vlastně vyplňuje můj
život. Když nejsem ve škole, tak čtu různé
časopisy a knížky. Nějaké koníčky nebo sport, to
já nemám. Je to chyba, že nesportuju. Možná bych
měl častěji od toho všeho vylézt a trochu si
zasportovat.
Váš
tatínek je řezbář, pracoval jste někdy s ním?
Ne nepracoval. On mě kolikrát lákal, abych šel s ním
do dílny něco zkusit. Brácha šel. Vyřezával takové
holandské střevíce. To už se naučil, ale mě tam
nezlákal nikdy.
Jste
domácí kutil?
No, protože teď zařizuju svůj vlastní byt, tak si
musím na kutila hrát. Musím tam udělat nějakou
kliku, vymalovat, obložit koupelnu a podobně. Takže si
hraju, ale kutil nejsem. Spíš teďka z nutnosti.
Jaké
pro Vás bylo přejít z lavice za katedru?
No, já jsem vloni při pátém ročníku už učil (na
základní škole v Třebechovicích), takže ten
přechod byl trošku pozvolnější - nebyl to takový
náraz.
Jaké
byly vaše první dojmy z učitelské profese?
To bych se asi musel vrátit o ten rok zpátky. Ty dojmy
ze základní školy se se střední nedají srovnávat.
Neměl jsem problémy sám se sebou, spíš mě zarazila
ta kázeňská úroveň. Na základní škole jsou ty
děti kázeňsky mnohem horší než tady. Tady je to
"pohodový".
Změnil
se Váš názor na školu?
Změnil, ano. Je to náročný. Já jsem si vždy
říkal, že to náročný nebude. Po psychický stránce
a taky po tý odborný to skutečně klade na člověka
vysoké
nároky. Ale musí se s tím umět poprat… Zatím jsem
optimista.
Pozorujete
na sobě nějaké změny (v roli učitele)?
No, pozoruji. Jsem nevrlejší. Když mám týden volno,
tak jsem úplně jiný. Jsem takový veselý a když jsem
ve škole a učím, tak pak ten víkend "jsem
úplnej morous". Já se z toho třeba v neděli
večer vzpomatuju, ale pak přijde další týden a je to
zase na novo. Ale třeba teď, ty tepelný prázdniny,
tak to jsem prý byl úplně jiný, jako vyměněný. Byl
jsem takový šťastnější a takový pohodovější,
ale teď už na mě zase pozorujou, že je ze mě zase
čím dál tím větší "morous".
Jaký
byl Váš největší průšvih, když jste studoval?
Můj největší průšvih byl, když jsem jednou málem
propadl z chemie. O tom se moji rodiče nikdy
nedozvěděli, protože se mi to podařilo včas
zachránit a šlo to tak nějak mimo ně. Bylo to ve
"třeťáku" na gymplu. Propadal jsem z chemie
a měl jsem nějaký předreparát. Tam jsem naštěstí
uspěl.
Ono se mi ani na vysoké škole občas nedařilo (z
dějepisu). Ty špatný známky tam byly - žádný
výborný student jsem nebyl. Spíš jsem měl
všeobecný přehled.
Jaké
jste měl zájmy?
Tak to byl spíš ten sport. Teďka člověk vystudoval a
zjistil, že aby mohl být dobrý a aby vám mohl něco
předat, tak na sobě musí obrovsky pracovat. Musí být
stále hodně činný. Předtím byl člověk takový
bohém a nevěnoval se moc nějakému studijnímu
životu. Spíš chodil do hospůdky, občas sportoval...
Více divadlo, více kino. To už jsou věci, které teď
ztrácejí. Ale někdy si řeknu, teď půjdu do kina,
udělám to, i když se mi nechce. Právě proto, abych
nějakou kulturu měl.
Jaký
je Váš oblíbený nápoj?
Hodně se občas napiju, to je o mě známo. Rád piju
pivo, víno a z tvrdšího fernet…
Jaké
je Vaše největší přání?
Být spisovatel. Já bych strašně rád jednoho dne
pracoval doma. Abych prostě vstal, jenom se otočil u
stolu a mohl psát. Odbornou literaturu nebo beletrii.
"To je strašnej sen." Tahle činnost by mě
strašně bavila. Hlavně ty oborné knížky. Mám
rozpracovanou takovou zeměpisnou knížku pro děti.
Dokonce mám i vydavatele, ale nechci nic předjímat.
Už
jste někdy něco zkoušel napsat, nebo jste už něco
napsal?
No… Tohle je první pokus. Já se musím
přiznat, že strašně rád píšu. Proto to zkusím!
Když se uchytím, tak se tomu budu věnovat. Když ne,
no tak třeba jenom občas něco napíšu - něco
menšího a když to někdo vydá, tak to vydá. Třeba
malým nákladem. O ty peníze nejde, je to jenom taková
touha…
Co
byste na této škole rád změnil, kdybyste mohl?
Asi nic. Jednak o tomhle nemohu nic říct, protože jsem
tady tři měsíce, a jednak jak vedení, profesoři, tak
i žactvo, všichni mají svou úroveň. Tahle škola
podle mě patří k nejlepším v republice. Myslím, že
v tuhle chvíli by byl nějaký zásah do zaběhnutého
života k ničemu.
Čím
jste chtěl být, jako malý kluk?
Malířem. Já jsem chodil do výtvarného kroužku. Ale
asi proto, že jsem toho nechal už na prvním stupni
základní školy, tak si myslím, že bych otcovi nebyl
dobrým pomocníkem (při té jeho řezbařině).
VZKAZ
Učte se…
(Tomáš Hejtmánek - 6.A)