Gympl - časopis pro děti do 99 let. TOTO ČÍSLO - Hromadná doprava, Freestyle - kolo jinak, Cesta do školy   Hromadná doprava (fejeton) Před časem jsem zaslechla z televize stížnost lidí, že v nějakém městě nefunguje hromadná doprava. Jsem holka z vesnice, a tak mě to dost udivilo. U nás hromady nikdo nikdy nedopravoval. Když někdo vytvoří hromadu, odveze si ji sám a taky si nestěžuje. Takže co zase ti "měšťáci" mají? Rozhodla jsem se věci přijít na kloub a vydala jsem se do města. Vystoupila jsem z vlaku, rozhlédla se na všechny strany a hromada nikde žádná. Asi to nebude tak hrozné, pomyslela jsem si. V nádražní hale jsem ale hromadu zahlédla. Dokonce to i na dálku páchlo a když jsem se přiblížila, zjistila jsem, že to i chrápe. Zřejmě nějaký bezdomovec. Pak jsem dlouho chodila po městě, ale hromada nikde žádná. Jen spousta lidí a aut. Až jsem konečně uviděla v jedné zapadlé uličce hromadu suti ze zbořeného domu. Zajásala jsem a řekla si, že schválně počkám, za jak dlouho někdo tu hromadu odveze. Po třech hodinách jsem dostala hlad. Hromadná doprava nikde. Po sedmi hodinách jsem si uvědomila, že o mě budou mít rodiče starost. Za setmění jsem nasedla do autobusu a jela domů. Bylo mi jasné, že v televizi měli pravdu. Hromadná doprava ve městě prostě nefunguje. Jana Čápová (psáno v Sekundě)

Freestyle - kolo jinak

Tohle atypické pojetí jízdy se vyvinulo z Bicrosu (několik závodníků jezdí po dráze se skoky a klopenkou). Časem několik nejlepších bicrosarů začíná na skocích provádět různé triky ® to byl asi ten největší zlom. V průběhu let se freestyle rozdělil na 3 různá odvětví. Flatland – to je jízda. U rampa – jezdci závodí v U rampě (half pipe) o co možná nejlepší trik. Třetí, asi nejzajímavější je Street. Bikoví fanatici se prohánějí po skateparcích, dělají různé triky a kombinují je. Na každé z těchto odvětví je potřeba kolo s jinými parametry. A tudíž i začátečníci si musí položit lehkou leč důležitou otázku. Co vlastně chci jezdit? A podle toho si pořídit nové kolo. Obecně platí, že čím dražší tím lepší. A ani zde to není výjimkou. Dražší kolo je vyrobeno z kvalitnějších materiálů, ale většina riderů zastává názor, že kolo je spotřební zboží a tak se k němu také chovají. Mnozí z nich musí měnit díly na svém miláčkovi, až několikrát za sezónu.

K oblečení jezdce patří na prvním místě rukavice a boty. Bez těchto dvou věcí se zkrátka neobejdete!

To byl jen vtip!!! Bez chráničů kolen, holení a loktů a hlavně bez helmy to prostě nejde!

Charakteristika kol:

Flatlandové kolo je kratší a má větší zdrsněné stupačky.
Streetové kolo je robustnější. Musí vydržet velké nárazy. Každé z těchto kol by mělo mít twister (umožňuje protočení řidítek kolem své osy bez zamotání lanek).

Tady je několik oblíbených triků:

NO FOOT - Let ve vzduchu s roztaženýma nohama nad pedály.
SUPERMAN - To samé jako no foot. Nohy jsou u sebe a biker je natažen za kolem.
SEATGRAB - Rider se pustí jednou rukou řidítek a chytí se sedla.
X-CUP - Otočení řidítek minimálně O 90°.
BARSPIN - Protočení řidítek okolo své osy (360°).
BACKFLIP - Salto vzad.

Kamil Štrof, 6.A

Cesta do školy

(fejeton)

Chcete-li vědět, jak vypadá ráno studenta, věřte, že to není zas až tak jednoduché.Takový student povařuje budík za svého největšího nepřítele a cestu do školy za zcela zbytečnou. Krutý stát však nutí ubohé studentstvo vyskočit ze svých vyhřátých postýlek a potýká se s problémy obyčejného školního dne. Náš milý gymnazista většinou ani neví, co to snídaně je, nebo něco zhltne v klusu na autobus. Cestou na zastávku předbíhá nebo je předbíhán jemu podobnými otroky školy. Nikdo z nich nevnímá v cestě žádné překážky ani takového typu, jako je rušná silnice či semafor s rozsvíceným červeným světlem, neboť zpoza rohu se řítí

autobus, který stáčí jejich myšlenky zcela jiným směrem. A protože již zmíněný autobus je většinou poslední, se kterým se dá dopravit do školy ještě tak trochu včas, není zde místo na nějaké pochybnosti o bezpečnosti silničního provozu. Řidiči jsou už vytrénovaní a zkušeně dupou na brzdy a nevšímají si fanatických výrazů přebíhajícího studentského stáda. Někteří ze studentů jsou hodni obdivu protože si stihnou za běhu pročítat látku, kterou už ale měli dávno umět.

Na řidiče autobusu se asi musí vybírat lidé obzvláště otrlí a snášenliví, protože musí zvládnout přeplněný autobus povykující mládeže, které na každé další zastávce přibývá. Zatímco udýchaný student dobíhá autobus, uvnitř si osádka naivně myslí, že se k nim už nikdo nevejde. To je však velký omyl, protože každé ráno to vypadá, že autobus je nafukovací. A tak se nebohý student vmáčkne tam, kam, jak sezdá, se už nikdo nevejde. Cestu prokodrcá v autobuse a na každé zastávce přistoupí další lidé, a tak je student čím dál více mačkán a tlačen na všechny strany. Už ani neví, kam mu odplul batoh nebo na čí noze to vlastně stojí. Dveře autobusu se uč skoro ani nedají otevřít pod tlakem studentské masy. Jakmile se náš student tajemným způsobem

přesune na vytouženou zastávku, začíná pravý boj. Musí se totiž prodrat ven z hlubokých útrob autobusu a to není nic jednoduchého. Odstrkuje tedy těla spolucestujících v panice, aby se mu náhodou nezavřely dveře před nosem. Konečně ho autobus vyplivne ven do bouře. Nyní je student šťastný, že přežil ráno a šetří síly na pravý horor – celý den ve škole. Z toho je nad slunce jasnější, že takový obyčejný student musí mít velmi pevné nervy a schopnost odolávat celému školnímu roku.

Radka Šimáková