Gympl - časopis pro děti do 99 let.

MINULÁ ČÍSLA - Rusové vyvíjejí MIR 2, Mars Odyssey letí na Mars, Vymřeme stejně jako dinosauři.

. Rusové vyvíjejí MIR 2

Je to pár dní, co v atmosféře řízeně shořela nejstarší orbitální stanice - Mir. Mezi veřejností i vládní garniturou však zavládlo rozhořčení, protože Rusko ztratilo jeden ze symbolů své moci. Mir byl již na orbitální dráze neudržitelný. Několik let přesluhoval a poslední dobou se stále častěji potýkal z vážnými problémy. Jeho posádka si musela při své poslední návštěvě dokonce nasazovat záchranné kyslíkové masky, neboť došlo k náhlému poklesu tlaku v kabině. Někde v trupu se zřejmě objevila malá skulinka, kterou unikal vzduch do volného prostoru. Ani po bedlivém prozkoumání tuto skulinku posádka neodhalila. Rusko také nemělo dostatečné finanční podmínky, pro zajištění své stanice.

Nyní však ruský premiér Ilja Klebanov oznámil, že se začíná pracovat na projektu nové orbitální stanice Mir 2. Tato stanice je zatím pouze na papíře, ovšem není vyloučené, že se v horizontu 5-ti let dostanou její první komponenty na oběžnou dráhu. Největším problémem je opět finanční stránka, protože základní modul nové stanice bude stát minimálně 400 milionů dolarů. Rusko má dostatečné odborné znalosti - i nyní se z velké části podílí na stavbě mezinárodní orbitální stanice Alfa. Lze ovšem očekávat, že ostatní státy, které se na stavbě a financování stanice Alfa podílejí, se proti záměru Ruska postavit si také vlastní stanici ostře ohradí. Finance, které by Rusko do nové stanice investovalo, by významně chyběly při stavbě stanice Alfa.

Mars Odyssey letí na Mars

V sobotu se na Rudou planetu vypravila sonda Mars Odyssey, která má za úkol po 29 měsíců mapovat celý povrch planety a na základě pořízených fotografií by se mělo vybrat místo, kde přistane nejprve automatizovaná sonda, která odebere vzorky půdy. Následně by mohly být použity i pro výběr místa přistání pro sondy s lidskou posádkou.

Sonda Mars Odyssey by měla doletět k Marsu 24. října 2001 a zaparkovat na eliptické oběžné dráze. Odtud bude provádět veškeré své pozorování. Kromě pořizování fotografií, bude povrch planety skenován gama spektrometrem, který má za úkol najít na povrchu částice vody obsažené v horninách. Mars je ze všech planet Sluneční soustavy nejpodobnější Zemi. Vědci se domnívají, že v minulosti se na jeho povrchu dokonce volně vyskytovala voda, která zde vytvořila hluboké kaňony. Protože je zde však nižší gravitace a teploty se pohybují prakticky neustále pod bodem mrazu, nevyvíjel se zde život stejně jako na Zemi. Existují však smělé plány, jak dostat Mars na bližší oběžnou dráhu ke Slunci, aby se lidská populace mohla usídlit i zde. Ovšem tyto plány budou ještě minimálně pár století potřebovat k tomu, aby se případně uskutečnily.

Vymřeme stejně jako dinosauři?

Každých 100.000 let se v průměru srazí Země s obrovským asteroidem. Takováto srážka může znamenat zánik života tak, jak ho dnes známe. Asteroidů pohybujících se v blízkosti Země je velké množství a zdaleka ne všechny je máme zmapované. Asteroid si můžeme představit jako hroudu velkou v průměru od několika desítek do několika tisíc metrů. Naštěstí nejsou tvořeny pouze pevnou hmotou (i když se převážně skládají z železitých hornin), ale jejich stavba je velice porézní a plná dutin. Takovéto těleso nemá příliš velkou hmotnost v porovnání s hmotností Země. Nicméně protože asteroid by se srazil se Zemí při obrovské rychlosti, působil by jako obří projektil. Částečně by shořel při průletu atmosférou, ale jeho jádro by dopadlo na povrch Země a dokonce by mohlo prolomit jednu ze zemských desek. To by znamenalo obrovskou vlnu zemětřesení.

Samozřejmě největší nebezpečí pro živočichy by byl obrovský oblak prachu, který by se po srážce dostal do atmosféry. Lidé a zvířata, kteří nezemřeli přímo při výbuchu by se museli několik let potýkat s nedostatkem tepla, neboť by se země neohřívala díky slunečním paprskům, které se přes prachovou clonu nemohou dostat na povrch. Zahynula by i velká část rostlin, které potřebují ke svému životu fotosyntézu. Tato prognóza platí pro případ, že by asteroid dopadl na zem. Pokud by dopadl do moře nebylo by to však o mnoho lepší. Zemské desky jsou pod mořskou hladinou o mnoho slabší než na pevnině a proto zde hrozí proražení o mnoho akutněji. Při dopadu by se vypařilo obrovské množství mořské vody, což by znamenalo opět globální důsledky pro celou Zemi. Mohlo by to znamenat změny v podnebí na celé planetě, obrovské přívalové deště a bouře. Nehledě na to, že po srážce by k pevnině dorazily obrovské vlny o výši několika stovek nebo dokonce tisíců metrů a zatopily by obrovské území. Změnil by se celý ráz planety. Slaná vody by zničila vegetaci a samozřejmě také zahubila obrovské množství živočichů a lidí.

Existuje mnoho výzkumných týmů, které se primárně zabývají vyhledáváním nebezpečných objektů, které se pohybují kolem Země. Jejich technické vybavení je sice poměrně slušné kvality, ale bohužel se jim nedostává dostatečných finančních prostředků, aby mohli před nebezpečím varovat v dostatečném předstihu. Vládní místa na celém světě oficielně příliš velké úsilí na podporu tohoto výzkumu nevydávají. Pomocí dnes běžně dostupných technologií (počítaje v to i lasery a atomové zbraně) nedokážeme dostatečně efektivně zneškodnit nebezpečný asteroid ještě před jeho dopadem na Zemi. Filmy jako Armageddon nebo Drtivý dopad jsou zatím pouze utopií. Přistání na asteroidu sice možné je - potvrdilo to i přistání sondy NEAR na povrch asteroidu Eros. To se ovšem jednalo pouze o malou automatizovanou sondu o velikosti malého automobilu. Zatím musíme pouze doufat, že si to v nejbližších pár desítkách let žádný asteroid na Zemi nenamíří.