Gympl - časopis pro děti do 99 let.
28. číslo - Rozhovor s prof. Volkem
ROZHOVOR S PROF. VOLKEM
Narodil jsem se roku 1961 v Hradci Králové, kde jsem také prožil dětství.
Na dětství rád nevzpomínám, dobře, že už to mám za sebou.
Jednou jsem na stadionu viděl francouzské autorodeo a od té doby jsem to chtěl dělat. Jako osmiletému se mi však žádná příležitost nenaskytla, pak už mne to pustilo.
K víře mne nikdo nevedl. V sedmnácti jsem si složitě vypůjčil a do poloviny přečetl Bibli, v mém prostředí nebyl nikdo, kdo by mne vysvětlil alespoň základní smysl. Měl jsem období, kdy mi to přišlo líto, náboženství mne vyloženě táhlo, nevyznal jsem se v tom a cítil jsem se značně sám. Mnohé na mé cestě životem by ve věřící rodině možná mohlo být lehčí, snad jsem mohl kráčet s přímějším tahem na branku, být uchráněn mnohých, tvrdě splácených chyb. Avšak dnes, kdy většinu mých přátel tvoří lidé věřící, mám možnost nahlédnout do dětství jejich a vidím, že někteří z nich mi dokonce mé ateistické dětství a dospívání závidí, neboť výchovu a zdeformované pojetí víry svých rodičů paradoxně vnímají jako jednu z největších překážek při budování svého dospělého, osobního vztahu k Bohu. Víra je vztah mezi Bohem a každým z nás - to se zdědit po rodičích nedá, dobří rodiče s opravdovou a živou vírou však k tomu mohou člověku pomoct.
Ve škole jsem měl výsledky průměrné: nebyl problém něco pochopit a pomalejším kamarádům vysvětlit, těžké však bylo totéž za týden u tabule zopakovat. S chováním nebyly problémy vážné, ale zato stálé. Měli jsme výborný kolektiv a žili jsme vymýšlením blbostí, které pak celá třída jako jeden muž realizovala. Považoval jsem za důležité přispět se svou trochou do mlýna, někdy jsem byl hlavním režisérem. Při samotné akci však některé “osobnosti” toužili vyniknout a překračovali únosné hranice. Postihy bývaly udělovány dosti razantně a plošně. V devátém ročníku jsme v naší třídě vyfasovali asi pětadvacet kázeňských opatření, víc než polovina třídy měla dvojku z chování, dva trojku.
Ke smysluplnému výkonu své práce jakožto učitel potřebuji určité podmínky a z vlastní zkušenosti vím, že s některými lidmi se jednoduše po dobrém domluvit nelze. Právě vzhledem ke svým mladistvým zkušenostem se snažím problémy neposuzovat povrchně, usiluji zvážit okolnosti a motivaci “pachatele,” ještě před “úderem” se snažím varovat a pokud ke střetu dojde, snažím se ho vést v klidu, čitelně a otevřeně, prostředky nátlaku zvyšovat postupně. Určitě se mi vše nedaří, tak jak o tom nyní mluvím, ale jako kázeňsky problematický student bych tyto zásady ze strany učitele uvítal. V porovnání s učiteli mého dětství se zatím cítím jako dost velká měkota.
Pokud tím myslíš studenty, tak mezi vás chodím velice rád. Na tuto školu jsem nenastoupil kvůli vysokému a bezpracnému výdělku, nebo kvůli nedostatku jiných pracovních příležitostí – naopak bylo pro mne těžké se ve čtyřiceti letech některých věcí vzdát Na škole je řada lidsky milých, přemýšlivých a zajímavých lidí, které mám možnost postupně objevovat. Jsou studenti, jimž se daří své dary rozvíjet tak, že je vyloženě obdivuji. Jsou tu i typy opačné, ale žádnému z nich se zatím nepodařilo mne opravdu naštvat (jeden o to však momentálně vážně usiluje).
Nikde jinde jsem neumám zatím dojem dobrý. Kolem sebe vidím, že řada čil, tak porovnat nemohu, ale z této školy urádi. Mám pocit, že i ze studentů vyzařuje cosi jako čitelů jsou lidé, kteří mají svůj obor, svou práci, i vás studenty spokojenost ioprávněných a závažných důvodů, jak nás učitele i celou když jsem si vědom, že máte jistě celou řadu školu kritizovat.
Někdy mne zaskočí, jaké množství podrobných dat jste nuceni do hlavy vkládat a to v době, kdy za pár korun lze na CD dostat celou Ottovu encyklopedii. To není ovšem problém této školy – chce – li vás totiž úspěšně vyexpedovat dále, musí vás požadovaným způsobem připravit. Je to problém našeho školství obecně. Čeští studenti totiž v porovnání s vyspělými státy vykazují výbornou úroveň znalostí, avšak v kreativitě, samostatnosti myšlení a aplikaci vědomostí v praxi jsou hluboce vzadu.
Nerad chodím do Quinty A, od začátku tam cítím jakousi hráz, kterou se ani po půl roce překonat nepodařilo. Náročná je pro mne práce v Quartě A. Tam mám často pocit, že se studenti právě vrátili z lesa, kde trávili příjemný čas hrou na schovávanou, na babu a podobnými dětskými radovánkami. Nastolení a stálé střežení přijatelné výukové atmosféry mne stojí tolik energie, že do dalšího dne potřebuji vzpruhu.
Do ostatních tříd chodím rád a do tříd jako Septima A, Septima C, Quinta D, Quinta C, Tercie A, tam se vyloženě těším.
Mám rád náboženství, filozofii, humor, čaj, saunu. Mám rád svou rodinu a přátele, mám rád zajímavé lidi, kteří v životě hledají a o něco přesažně usilují, mám rád lidi, kteří jsou sami sebou a na nic si nehrají. S těmi rád chodím do přírody, nebo na pivo. Rád poslouchám kvalitní rockovou muziku, radši než bych chtěl, se bohužel moc rád něčeho dobrého najím.
Mít dobré vztahy a dělat dobře svou práci, dokázat na sobě pracovat.
Religionistika je nejdůležitější a nejzajímavější předmět na škole, kdy už to sakra pochopíte?