Gympl - časopis pro děti do 99 let.

28. číslo - Výtah na oběžnou dráhu, Oblast 51, Elektrochromatické panely v Oblasti 51, Nasa testuje X-38

Výtah na oběžnou dráhu

Největším problémem v dopravě předmětů na oběžnou dráhu je vysoká cena a nebezpečnost celé operace. To je vidět zejména na vypouštění satelitů na oběžnou dráhu bez pomoci lidské ruky - poměrně vysoký počet shoří ještě za letu v atmosféře a to zejména díky problému s nosnou raketou. Rakety vynášející předměty na oběžnou dráhu jsou velice drahé, složité a těžké zařízení, které používají obrovské množství tuhého paliva. Spalováním tohoto paliva vzniká obrovské množství škodlivých zplodin a kromě toho nejde raketový motor zastavit dříve, než se veškeré palivo spotřebuje.

Klasické rakety by se v budoucnosti již neměly nadále využívat pokud se podaří zprovoznit novou technologii, která je zatím pouze v hlavách vědců. Jedná se o výtah na oběžnou dráhu. Ten by měl sestávat z obrovské kotvící věže na Zemi, ze superpevného lana vyrobeného z orientovaných molekul uhlíku, které mají 100x vyšší pevnost než nejkvalitnější ocel a z asteroidu nebo jiného velkého a těžkého tělesa na oběžné dráze. Tento výtah bude spoléhat na rotaci Země a na odstředivou sílu. Asteroid bude umístěn někde na rovníkem a spojen se Zemí lanem. Vzdálenost od povrchu Země by měla být nejméně 36.000 kilometrů.

Největší problém spočívá převážně na pevnosti nosného lana, kterým bude asteroid k Zemi připoután. Po lanu by jezdil vysokorychlostní výtah, pohybující se na bázi elektromagnetické levitace, který by byl schopen vyjet na oběžnou dráhu za necelou hodinu a za stejnou dobu sjet dolů. Na orbitální dráze by vznikla jakási překládací stanice, kde by se zboží dopravené výtahem na oběžnou dráhu překládalo na pomocné rakety nebo na obří magnetické přepravníky, které by byly podle potřeby rozmístěny po oběžné dráze.

Zprovoznění takovéhoto výtahu lze očekávat nejdříve po roce 2010, protože bude nutno uskutečnit velké množství experimentů a pokročit ve vývoji. Největším problémem zřejmě bude ukotvení obrovského tělesa na oběžné dráze - velké zkušenosti v tomto oboru zřejmě přinese nová orbitální stanice ISS, která bude největším tělesem na oběžné dráze a poskytne jistě mnoho příležitostí pro vyzkoušení si, pohybovat s obřím tělesem nad zemským povrchem.

Zdroj - Space.Com

Oblast 51

Přísně střeženou oblast v Nevadě zřejmě znají všichni čtenáři minimálně z doslechu. Jsou zde testovány nové experimentální letouny a údajně jsou zde ukrývány i mimozemské technologie, na kterých se neustále pracuje a vědci se z nich snaží získávat nové technologické poznatky. Skutečnost je taková, že se zde opravdu nachází zřejmě nejdelší rozjezdová dráha na světě a že na základnu není odnikud vidět. Poslední pozorovací bod vzdálený 17 kilometrů od základny zabrala před pár lety armáda a nyní je celý prostor neprodyšně uzavřen všem očím. Letecký provoz nad oblastí je zakázán až na vojenské lety.

Místní obyvatelé často na obloze pozorují neidentifikovatelné létající objekty - UFO (pozor neplést s mimozemšťany!) a na této popularitě založila i většina z nich svoje živobytí. Takže zde můžete najít jedinou "Mimozemskou dálnici" na světě nebo bar U mimozemšťana apod. Nutno podotknout, že celou záhadu notně podněcuje vláda USA, která až donedávna tvrdila, že žádná Oblast 51 neexistuje. Teprve v roce 1995 podepsal prezident Clinton výnos, který oficielně ustanovil Oblast 51 vojenským územím. Na jednu stranu tak vlastně řekl, že tato oblast skutečně existuje a zacpal ústa lidem, kteří tvrdili pravý opak, na druhou stranu znemožnil vyšetřovatelům předvolat jako svědky zaměstnance Oblasti 51. Vzhledem k tomu, že Oblast 51 je nyní oficielní vojenský prostor jsou všichni zaměstnanci vázáni vojenským tajemstvím.

2.1. běžel právě o Oblasti 51 velice zajímavý pořad na programu ČT2 "Oblast 51 - skutečný příběh". Popisovali zde celý průběh dění od založení Oblasti 51 až do současnosti. O UFO zde nepadlo ani slovo a oficielní vládní představitelé prohlásili, že pozorování neidentifikovatelných předmětů nad touto oblastí bylo pozorování experimentálních letounů. NSA a CIA prý povídačky o UFO schválně podporovaly, protože každá dezinformace je lepší, než žádná informace. Všichni se údajně honí za něčím co neexistuje a zatím se na ostatních základnách pěkně v klidu pracuje. V Oblasti 51 se již nemusí uskutečňovat příliš mnoho experimentů. Pouze stačí neprodyšně uzavřít celé okolí, celý prostor elektronicky zabezpečit, rozmístit výstražné tabule a najmout kvalitní bezpečnostní službu vyzbrojenou ostrou municí. Je to účinnější než velká reklamní kampaň. Lidem se totiž zdá podivné, co že v opuštěné krajině tak přísně hlídají a o zábavu je postaráno.

Tajné projekty se v klidu přesunou na jiné základny - buď letecky, nebo podzemním tunelem, kterým jsou údajně všechny hlavní utajované základny vybaveny. Výzkum může nerušeně pokračovat bez svědků i nadále a pozornost je vázána někde jinde. Pouze musí být původní prostor pečlivě střežen, protože jak i zaznělo v pořadu na ČT2, s největší pravděpodobností jsou prostory Oblasti 51 zamořeny toxickým odpadem. Někteří bývalí zaměstnanci základny podali na své bývalé zaměstnavatele žalobu pro poškození zdraví, neboť museli tento toxický odpad bez náležitých ochranných pomůcek pálit, což je také zakázané.

Největším problémem pořadu však podle mého názoru bylo kategorické popírání všeho nevysvětlitelného. Když řekne oficielní zástupce vlády, že veškerá pozorování podivných úkazů na obloze jsou experimentální letouny je to podle tohoto pořadu svaté a není potřeba nad tím dále dumat. Veškeré projekty, které na základnách probíhají jsou sice tajné, ale nejedná se o nic neobvyklého. Nechci tvrdit, že na základně Oblast 51 byly nebo jsou umístěny zbytky mimozemské lodě nebo dokonce živí mimozemšťané, kteří si zde vyměňují technologie s lidmi, ale na druhou stranu si myslím, že rozhodně ne všechna pozorování neznámých létajících objektů lze vysvětlit vojenským výzkumem.

Elektrochromatické panely v Oblasti 51

V utajované podzemní základně v oblasti zvané Oblast 51 se s největší pravděpodobností testují v vyvíjejí nové revoluční technologie. A protože je to vojenská základna, tyto technologie budou pravděpodobně nejprve použity ve vojenské technice. Podle některých zpráv se nyní vědci zabývají využitím miniaturních LCD panelů, které mají nejen schopnost reprodukovat obraz, ale také ho dokáží snímat.

V případě, že by se podařilo tyto panely pospojovat datově dohromady, dokázaly by na jedné straně snímat pozadí letounu a na druhé straně toto pozadí věrně reprodukovat jako obrazovka. Samozřejmě by to fungovalo i naopak, takže by případně pozorovatel ze země neviděl objekt, ale pouze jeho pozadí - něco podobného bylo vidět třeba ve filmu Predátor.

Pro použití této technologie by byl velice vhodný kruhovitý letoun, protože je souměrný a odpadají zde problémy s příliš mnoho hranami, které mají současné letouny - i když ani použití na klasických letounech není vyloučeno. Pokusům s touto technologií by odpovídaly i fotografické snímky, které se občas vyskytnou a na nichž je vidět objekt na obloze i když fotografové a okolní svědci tvrdí, že oni na vlastní oči nic neviděli. Je nutné si však uvědomit, že lidské oko je poměrně nedokonalý orgán, který dokáže rozeznat za 1 sekundu zhruba 6-10 rozdílných snímků - využívá se toho při promítání filmů v kině i sledování televize - obraz je složen z většího množství statických obrázků, které oko vnímá jako pohyb (ve filmu je zpravidla použito 24 políček na jednu vteřinu).

Stejně tak jako třeba monitor mají i LCD panely jistou obnovovací frekvenci danou použitou technologií. Pokud vlastníte starší monitor a pohlédnete ne na něj, ale upřete znak těsně vedle něho, možná zpozorujete drobné blikání - mezery při obnovování obrazu. Fotoaparáty, které se dnes používají, mají zpravidla velice krátkou expozici, aby nedocházelo k rozmazání obrazu při pohybu fotografovaného objektu. V případě, že expozice proběhne právě v okamžiku, kdy má testovaný letoun "pauzu" mezi zobrazením nového pozadí, dojde k zachycení pravé podoby letounu na negativ.

Takováto technologie by byla pro armádu naprosto neocenitelná, Neboť pokud by se spojila i s radarovou neviditelností (ta je dána povrchovou úpravou a složením letounu), mohla by takováto letadla létat pohodlně po celém světě a pořizovat snímky, kdekoliv bez obav ze zpozorování. Šance na náhodné pořízení fotografie takovéhoto letounu je naprosto minimální a v případě, že by se to někomu podařilo, lze takovýto objekt vždy vydávat za UFO - pokud má letoun ještě k tomu neobvyklý tvar, máme pozorování "mimozemského tělesa" na světě.

NASA testuje X-38

Záchranný modul X-38 nyní vstupuje do poslední fáze testování. Aby si NASA ověřila jeho schopnost hladkého a bezpečného přistání na Zemi, nechala prototyp vynést na palubě letounu B-52 do výše 14km a poté ho vypustit do vzduchu.

X-38 nemá v zásadě žádná nosná křídla, ale pouze jakési výstupky, které umožňují manévrování v obrovských rychlostech při vstupu do zemské atmosféry. Příliš velká křídla by se nadměrně zahřívala a mohlo by dojít k jejich poškození. Protože ale díky křídlům nemůže X-38 snižovat svoji přistávací rychlost, musí použít v poslední fázi sestupu obrovského padáku. Veškerá měření zatím ukazují zelenou a proto NASA předpokládá, že vypustí v nedaleké době X-38 i na oběžnou dráhu a vyzkouší jeho sestup po celé dráze. Pokud bude vše v pořádku, poletí X-38 k orbitální stanici ISS a převezme zde funkci modulu Sojuz, který nyní slouží k nouzovému opuštění orbitální stanice.