Gympl - časopis pro děti do 99 let.

MINULÁ ČÍSLA - 27. číslo

Počítačem řízený bojový letoun

X-45A je nejnovějším přírůstkem firmy Boeing do rodiny bojových letounů. Tento je však bezpilotní. Měří 2,1metrů na výšku, je 8,2 metrů dlouhý a váží 3.630kg. Dokáže přitom unést až 1.360kg výbušnin. Jeho primární určení je likvidace pozemních nepřátelských cílů. Letoun by měl být nasazován převážně na akce, kde hrozí sestřelení a kde by bylo příliš riskantní nasazovat klasický letoun s pilotem.

Každá armáda se snaží šetřit peníze a X-45A stojí podstatně méně než klasický pilotní bojový letoun. Před zahájením akce se do jeho počítače nahrají údaje o misi, kterou má splnit. O vše ostatní se postará palubní počítač, který navede letoun na cíl, odpálí zbraně a opět se strojem bezpečně přistane na letišti. V případě, ž bude potřebovat pozemní řídící středisko náhle změnit bojové parametry letu, zkontaktuje se s armádním satelitem, který předá údaje přímo X-45A za letu.

Celý vývoj X-45A trval 42 měsíců, nyní se bude testovat v ostrých letových podmínkách a budou se na něm provádět poslední úpravy. Piloti se však nemusí obávat o svoje pozice, protože zatím ani sebedokonalejší počítač nedokáže nahradit lidský mozek a kupříkladu pro letecké souboje je použití počítačem řízeného letounu zatím nemyslitelné. Ale bezpilotní letouny mají ještě jednu obrovskou výhodu. Pilot si musí po namáhavém letu odpočinout, kdežto počítač ne. X-45A dokáže po splnění mise velice rychle doplnit palivo a výzbroj a opět vyrazit na nový úkol. Pokud je akce splněna, může být X-45A rozmontován na pár segmentů a uklizen do zvláštních kontejnerů. Takto uskladněn vydrží až 10 let!!!!! A poté může být opět bojově nasazen bez žádné zvláštní údržby.

Veškeré testy by měly být dokončeny v roce 2002, ale do plné operační pohotovosti se dostane X-45A zřejmě až někdy v roce 2010, protože armádní velení počítá s masovým nasazováním těchto strojů při bojových akcích a proto se jich napřed musí vyrobit větší množství. Zdroj – SpaceCom

NASA plánuje výzkum Marsu na 20 let dopředu

V následujících dvou desetiletích se na rudou planetu vypraví orbitální stanice, balóny mapující povrch z malé vzdálenosti, letouny poháněné solárními bateriemi a samozřejmě také pozemní vozítka, která budou odebírat vzorky z povrchu a analyzovat je. Také se počítá s dopravou vzorků půdy zpět na Zem. Celý ambiciózní plán výzkumu Marsu vznikl za 6 měsíců intenzivní práce, kdy se skupina vědců zabývala základními problémy s dopravou materiálu a robotů na Mars.

Foto - NASA (vlevo je vozítko Sojourner, které přistálo na Marsu v roce 1997, uprostřed je sonda, která bude startovat v roce 2003 a vpravo je mobilní laboratoř připravená k plánovanému startu v roce 2007)

Plán počítá s několika variantami.

Nejpravděpodobnější je modul, kdy se na základě zkušeností z jedné výpravy operativně upraví následující projekt. Proto ani případný neúspěch jedné nebo více misí neovlivní nijak zásadně celý program. I když hlavní slovo má v celém projektu NASA, která je odporována nejen soukromým sektorem, ale především vládou USA, svoji technologickou i finanční pomoc zatím přislíbila také Itálie a Francie. Nyní bude následovat 18 měsíců horečnatých prací, kdy se budou špičkové kapacity zabývat otázkami jaké technologie a prostředky jsou zapotřebí k průzkumu rudé planety. Již nyní je jasné, že se dostanou ke slovu nové materiály a zcela nové v mnoha ohledech samostatné počítačové programy.

První desetiletí

Jak již NASA dříve oznámila, v roce 2001 poletí na Mars orbitální sonda, v roce 2003 se na povrch dostanou rovnou dvě výzkumná vozítka, která pořídí detailní rozbor povrchu a vyzkouší nově vyvinuté technologie. Poté bude v roce 2005 následovat špičkově vybavená orbitální sonda Mars Reconnaissance Orbiter, která opět zmapuje celý povrch a pořídí další rozbory tentokrát na základě spektrální analýzy. Zaměří se především na hledání vody jak na povrchu tak i pod povrchem. Rozlišovací schopnost orbitální sondy bude 20-30 cm což znamená, že z orbitální dráhy dokáže kvalitně vyfotit objekt o velikosti volejbalového míče.

Foto - NASA (automatizovaná pozemní sonda má za úkol získávat podrobné informace o složení povrchu planety)

V roce 2007 se na Mars dostane něco extra. Bude se jednat o pozemní mobilní laboratoř, která přistane na povrchu planety a bude zde provádět dlouhodobé měření veškerých aktivit na povrchu. Bude odebírat vzorky půdy a provádět podrobná měření a počítá se s ní jako s předchůdcem následujících misí, které budou mít za úkol dopravit vzorky na Zemi. Pro přistání bude použito opět nové technologie a všeobecně se předpokládá, že pokud se tato mise povede podle plánu, úsilí získat informace o Marsu se ještě rapidně zvýší. V souvislosti s tím se také očekává příliv peněz od soukromých investorů do tohoto sektoru.

Foto - NASA (k průzkumu Marsu se budou využívat i balóny, které dokáže putovat v relativně malé výšce nad povrchem dlouhou dobu a mohou tak pořizovat detailní fotografie, které jsou pro orbitální satelity nedostupné)

Od roku 2007 se také plánují starty malých a relativně levných průzkumných modulů, které se budou skládat buďto z letounků nebo pozemních stanic, které budou mít za úkol podrobněji zmapovat povrch a získat opět detailnější informace. U těchto misí se počítá s relativně vysokou "úmrtností", které by ovšem měly v celkovém měřítku přinést velké zisky.

Druhé desetiletí

V druhém desetiletí nového výzkumu Marsu přijdou na řadu opět pozemní i orbitální

sondy, ale v tomto období se i počítá s dopravením prvních vzorků půdy z Marsu na Zemi. První mise automatizovaná mise, která má přivézt vzorky vystartuje v roce 2014 a druhá v roce 2016. Pokud se však bude vývoj nových technologií ubírat stejným tempem jako nyní, není vyloučené, že se první vzorky dostanou na Zemi již v roce 2012. Vše záleží především na miniaturizaci, optimalizaci a automatizaci.

Foto - NASA (nad povrchem budou létat průzkumná bezpilotní letadla poháněná solární energií)

Mise k Marsu mohou startovat nejvýhodněji vždy jednou za 26 měsíců. Právě v této periodě přichází okamžik, kdy je Mars v nejvýhodnějším postavení vůči Zemi a je zapotřebí relativně malé množství pohonných látek k dopravě sondy k Marsu. Samozřejmě s pokrokem technologií, bude možné vysílat sondy prakticky nezávisle na vzájemném postavení obou planet.

Celé snažení má vyvrcholit vybudováním automatizované vědecké sítě, která se bude starat o průzkum planety Mars. Bude se jednat o orbitální satelity, které budou přenášet informace z povrchu planety na Zemi a z pozemních sond, které budou automaticky zpracovávat získaná dat a předávat je právě automatickým satelitům. Tak se průzkum rudé planety zásadně urychlí a také zlevní.

A dalším vrcholem všeho snažení bude vyslání lidské posádky na Mars. To si ovšem vyžádá mnoho technického úsilí a finančních prostředků, protože raketa schopná dopravit lidskou posádku na Mars a zpět se bude muset na základě dnešních výpočtů postavit zřejmě buďto na orbitální dráze kolem Země - k tomu by mohla posloužit nová orbitální stanice ISS a nebo dokonce přímo na povrchu Měsíce, kam by se dopravily stroje. Ty by mohly přímo zde získat potřebné nerosty, z kterých by se daly vyrobit základní moduly rakety. Protože je přitažlivost na povrchu Měsíce podstatně menší než na Zemi, mohla by se zde postavit dostatečně velká raketa. Pokud bychom se totiž pokoušel postavit takovouto raketu přímo na Zemi, s největší pravděpodobností by se rozpadla hned při startu svojí obrovskou vahou a nebo by spotřebovala při pokusu opustit zemskou přitažlivost takové množství paliva, že by se již nedokázala dopravit k Marsu.

To vše jsou však pouze dlouhodobé předpovědi. Sice podložené důkazy, ale přeci jenom předpovědi. Na to co se bude dít za deset či dvacet let si musíme počkat. Veškeré naše snažení může ovlivnit obrovské množství věcí. A možná třeba za dvacet let bude na Měsíci stálá lidská kolonie a nikomu to nebude připadat jako něco zvláštního. A možná taky ne.

Zdroj - SpaceFlightNow, Space.Com, CNN, NASA