Gympl - časopis pro děti do 99 let.

MINULÁ ČÍSLA - 25. ČÍSLO - Akta X, Něco pro pařany

AktaX

NASA stanovila ceny prací na mezinárodní

orbitální stanici Alfa

Firmy, které potřebují některé své experimenty provádět ve stavu beztíže, nebo zkoumat účinky radioaktivního záření ve volném vesmíru, se nyní dozvěděly ceny za jednotlivé úkony. Vynesení 1kg materiálu na orbitální stanici Alfa bude stát skoro 20.000 dolarů. Hodinová práce astronauta přijde na 15.000 dolarů a přenos výsled- ných dat na Zemi pomocí NASA satelitu přijde na 100 dolarů za každou započatou minutu přenosu. Tímto způsobem chce NASA částečně zaplatit provoz orbitální stanice. S cenou souhlasily všechny zúčastněné země, které vyvíjejí stanici Alfa. Zdroj - Space.Com

Darkstar

Firma Lockheed Martin vyrábí nepilotovaný průzkumný letoun nazývaný Darkstar - Temná hvězda. Má za úkol létat nad nepřátelským územím a shromažďovat informace za jakéhokoliv počasí. Rozpětí křídel je 23 metrů a dostup tohoto stroje je až 15 kilometrů. Pohybuje se podzvukovou rychlostí a na jedno natankování dokáže letět až 8 hodin. První testovací let byl uskutečněn 29. března 1996 na základně Edwards. Pro letoun Darkstar byl také navržen nový autonomní systém, který má na starosti všechny úkony spojené s pilotováním stroje od startu až po opětovné přistání. Ne vždy může být totiž letoun řízen z pozemního střediska a někdy si musí umět pomoci sám. Pomáhá mu v tom poziční systém GPS, kterým je vybaven. Je vybaven špičkovou špionážní technologií založenou buďto na optickém základě (dokonalý systém kamer s vysokou rozlišovací schopností a on-line přenosem do pozemního střediska) nebo radarové + infračervené senzory, které slouží především k nočnímu pozorování a pro pozorování za špatných povětrnostních podmínek. I u tohoto systému jsou informace ihned odesílány do řídícího střediska. Letoun je nasazován především do míst, kde je extrémně nashromážděna protivzdušná obrana a kde hrozí nebezpečí sestřelení pilotovaného stroje. Díky svým schopnostem může plně pilotované lety nahradit. Zastupuje částečně satelity, které jsou umístěny většinou na oběžných drahách kolem Země a nemohou proto sledovat prostor pod sebou neustále. Darkstar letí tam, kam mu poručí. Zdroj - NASA

 
 
 
 

Implantáty běžně používané?

Vojáci a personál na základně Air Force Fairchild mají pod svou pokožkou implantovány elektronické čipy. Podle vedení základny jsou tyto implantáty používány se souhlasem vojáků i personálu. Slouží jako propustky pro vstup do objektu. Člověk, který má v sobě implantát je skenován a skenovací rám dostane od čipu informace o jeho nositeli. Informace o osobě je u vyšších stupňů utajení násobena ještě použitím verbálního hesla. Toto heslo je digitálně ověřeno v centrálním počítači a "nositel" je vpuštěn do objektu. Podle vedení základny se tímto způsobem výrazně snížily náklady na ochranu vojenského majetku. Snížil se i objem tzv. "ztraceného majetku" Právě díky přesné evidenci pohybu osob pomocí centrálního počítače umožňuje, aby jednotka byla maximálně mobilní. Počítač přesně ví, kde se jaká osoba nachází a může potřebné rozkazy předat přesně do míst jejího výskytu. Takovéto (i když jednodušší implantáty) se používají naprosto běžně ke značkování drobných domácích živočichů. Jejich rozšíření je značné. Nicméně problémů s jejich využitím ke značkování lidí je ještě mnoho.

Jak je to s implantáty ?

Implantáty - malé kovové částice v hlavách lidí, které jim byly vloženy mimozemskými návštěvníky během únosů do UFO – jsou častým tématem článků, knih a filmů, rozhovorů i sporů mezi badateli. Není zde třeba opakovat známé názory na jejich původ a účel. Při prohlížení starších knih jsem narazil na kapitolu "Dálkově řízený člověk" z publikace Milana Baumana "Záhady pro zítřek (Práce, Praha, 1979, s. 256 - 258).

Poněkud delší citát je nezbytný.

"Elektrické impulsy, jimiž je možno stimulovat jednotlivé partie mozku, mohou být vysílány i na dálku. Jinými slovy to znamená, že je už dnes teoreticky možno člověka rádiově řídit. Do mozku lze zavést nepatrný aparát zachycující impulsy v podobě rozkazů. Není problém přenášet tyto povely ze vzdálenosti desítek kilometrů a s pomocí malého počtu řídících center ovládat v širokém okruhu všechny podřízené bytosti. Tak jako je již nyní ovládán na dálku "mozek" rakety, mohl by být v budoucnu zřejmě ovládán i člověk. Koneckonců pokusy se stimulací jednotlivých mozkových center už dávno nejsou prováděny jen na laboratorních krysách či na opicích - ale na člověku samém ... (...)
Dnes se tyto výzkumy - financované z velké části americkým námořnictvem na účet Pentagonu - provádějí převážně ve Spojených státech. (...)
Například podle slov profesora Carla Rogerse, docenta psychiatrie na Wisconsinské univerzitě, "dopomohou nám takové výzkumy k tomu, abychom v případě potřeby začali ovládat nejen psychicky nemocného pacienta či delikventa, ale i svého protivníka". Jsme prý na prahu ovládnutí nové vědy, která vypadá natolik fantasticky, že kontrola nukleární energie je ve srovnání s ní směšná.
Obdobně i ve Francii vyvíjí v tomto směru intenzívní úsilí profesor Alfred Fessard. Se štábem svých spolupracovníků v laboratoři College de France v Bouloňském lesíku provádí své experimenty na opicích, přičemž k těmto účelům používá stříbrných mikroelektrod o tloušťce lidského vlasu. Elektroda se zavede do mozku narkotizovaného pokusného zvířete tenoučkou sondou, takže pronikne na kterékoli místo obsahu lebeční schránky. Elektrody zde zavádějí asi do dvaceti klíčových míst opičího mozku. (Zatím největšího počtu elektrod - okolo dvou set - bylo použito u pokusného šimpanze. Zdá se však, že je to už hraniční možnost a že pro náročnější pokusy by muselo být použito jiné techniky) V umrtveném stavu se pak zvířata ponechají několik měsíců, aby elektrody a drátky mohly zarůstat do živé tkáně. Po probuzení se opice chovají zcela normálně, jako by na hlavě a uvnitř lebky žádné cizí tělísko neměly. Miniaturní stříbrné body jim zřetelně nijak nevadí. Vědci se zde rozhodli zbavit experiment všech nepraktických potíží s dráty a začali vysílat rozkazy na dálku rádiovými signály. Vybavili zvířata nepatrnými elektronickými přijímači, voperovali jim je mezi lopatky. V sérii experimentů si pak ověřili, že nátlak na vůli zvířete i člověka je možný.
Po stisknutí tlačítka na vysílacím zařízení pokusné zvíře zvedá tlapku, ale vzápětí zneklidní a položí ji na zem. Jakmile se impuls zesílí, tlapa se zvedá a v  této poloze už zůstává. Po stisknutí dalšího vypínače se excituje jiné centrum: zvíře se rozvzteklí a mřížemi doráží na své druhy. Další knoflík - a opice ztichne, uklidní se, projevuje ke svým bližním náklonnost." (1) Připomeňme si letopočet, ve kterém byly tyto řádky napsány: 1979, což znamená, že vycházely z informací minimálně 4 - 5 let starých, možná i starších, tj. z roku 1975. Od té doby uplynulo téměř čtvrt století. Miniaturizace dosáhla netušených možností. Lze se domnívat, že nezasáhla i do této oblasti ? Proč se neobjevovaly zprávy o "implantátech" už v 50. nebo v 60. letech ? Protože si nikdo nedovedl představit podobné možnosti ? Ty však jsou zde a jsou zde i technické prostředky k jejich praktické aplikaci. Otázkou je, proč by se tak dělo. Odpovědí je - možnost manipulací vybraným vzorkem lidí, jejich ovlivnění v kritických situacích - při důležitém rozhodování: volby a referenda, nepokoje a krize, aby bylo poměrně jednoduchým způsobem umožněno ovlivnit tento vzorek, a ten by tak splnil úlohu pověstného jazýčku na vahách stavu společnosti v žádoucím směru. Aby se však zamaskovala operace, při níž byl "implantát", tedy vlastně mikročip vložen do tkání, je (třeba i pomoci ní) vytvořit krycí historku. Ta musí splnit dvě úlohy… (dokončení v příštím čísle).

Něco pro pařany: POČÍTAČOVÉ HRY

Alpha Centauri (něco málo)

Ve 21. století to se zeměkoulí nevypadalo moc dobře. Jednotlivé státy proti sobě vedly jaderné války, ve většině států byly občasné nepokoje. Vypadalo to, že Země bude kompletně zničena a s ní i celé lidstvo. OSN však zorganizovala operaci Unity a poslala několik tisíc lidí v hibernaci na cestu k Alphě Centauri. Při své cestě vesmírem však do kosmické lodi U.S.S. Unity narazilo vesmírné harampádí a většinu lidí probudilo z umělého spánku. Komunikace se Zemí byla přerušena a návrat zpět byl nemožný. A protože lidé jsou tvorové hašteřiví, začala se hádat i posádka vesmírné lodi. Nakonec se posádka rozdělila na sedm frakcí s různými prioritami. Byli tu Morganité, kteří mysleli jan na energetické kredity (univerzální platidlo), dále například univerzita s velice dobrým výzkumem nebo náboženští fanatici. Před přistáním na planetě Chiron, obíhající okolo Alphy Centauri, se každá frakce nalodila do jednoho kolonizačního modulu a dopadla na planetu bez kontaktu na ostatní frakce.

Na začátku hry máte jen jednu základnu s tisícem obyvatel a jednoho pěšího průzkumníka. Postupně stavíte další a další základny, rozšiřujete své území a místo průzkumníků používáte křížníky a helikoptéry. Časem získáte kontakty na ostatní frakce, mezi nimiž nacházíte nejen nepřátele, ale i spojence. Staráte se o diplomatické vztahy s dalšími šesti frakcemi, o výzkum, o stavbu jednotek a základen a o spoustu dalších věcí. Z toho plyne, že Alpha Centauri se hraje na kola, neboť tohle by se v real-timu stihnout nedalo.

Starcraft

Starcraft je samozřejmě RTS (real-timová strategie) - vždyť to je pokračování Warcraftu 2. Příběh je zde průměrný, ale v manuálu je opravdu hezky vyprávěn, takže stojí za to si jej přečíst. V základu jde o souboj tři naprosto rozdílných ras - Terranů, Zergů a Protosanů. Každá z ras má svůj důvod pronásledovat ostatní dva národy. Můžete hrát klidně od začátku, za koho si vyberete, ale dějová linie předpokládá, že budete hrát nejdříve za Terrany, pak za Zergy a nakonec vyhrají celou válku Protosané (ať děláte, co děláte). Každá z ras má deset misí. Tedy vlastně, každá, kromě Terranů. Protože se předpokládá, že první misi budete hrát za ně, jsou první čtyři nebo pět misí velice jednoduché s úkoly typu: " vycvič 10 mariňáků" nebo "vytěž 100 jednotek plynu". Tohle tedy nepočítám jako mise. Počet opravdových misí se nám tedy scvrknul na 25 za všechny strany dohromady. Tento malý nedostatek se však kompenzuje tím, že při hraní za každou z ras musíte zapojit úplně jinou taktiku. Zergů je moc, ale kvalita nic moc. Naopak Protosané spoléhají na sílu svých jednotek, které se však pomalu vyrábějí a stojí hodně surovin. Terranů není ani málo, ani hodně, nejsou zas tak silní, ale většina jejich budov je mobilních, takže kliďánko zvednete celou svoji základnu a odletíte někam úplně jinam, třeba k novým zdrojům surovin. Suroviny ve hře jsou dvě - minerály a plyn. Minerály se vyskytují na mapách docela často, ale s plynovými krátery je to horší (samozřejmě se to liší misí od mise). Úkoly misí jsou celkem různorodé - první asi tři mise hrané za Zergy musíte zachránit larvu, u Terranů asi v čtvrté misi musíte chránit základnu před hordami Zergů po 30 minut. No, ale i tady najdete složité úkoly na mozek ve stylu "vymlať vše co má pod sebou červený kroužek", ale ve které RTS tyto úkoly nejsou, že ano? I když má většina jednotek jako hlavní funkci "řež ho, kuchej ho, škubej ho, hlavně ať z něj nic nezbyde", některé z jednotek mají speciální funkce. Každé vyvolání této funkce je stojí nějaku tu energii. Ta se jim, pokud není na maximu, pomalu dobíjí. Terranský Ghost se tak dokáže zneviditělnit nebo střílet blokovací puškou (zastaví jednoho nepřítele), královna Zergů zase parazituje na nepřátelích a Protonští templáři vyvolávají mocné psionické bouře. Ale těch vlastností je víc. Do některých misí dostanete i hrdinu, který musí misi přežít, jinak bude neúspěšná. Hrdina je jako normální jednotka, jenom s lepšími schopnostmi. Třeba Kerrigan (když je ještě Terranka) je vlastně obyčejný Ghost, ale má více energie. Celá hra je velice hezky zpracována, nejsou to sice polygony, ale to je v zájmu spustitelnosti dobře. Jednotky, budovy i terén jsou opravdu velice hezké. Zvuky jsou taky fajn. Slintání /chrochtání / plivání / chrchlání Hydralisků je opravdu dost dobré, stejně jako hlášky jednotek. "I love the smell of napalm" u vašich plamenometníků nebo podobné stylové hlášky jsou opravdu dobré. Ani k hudbě nemám připomínky.

Když si tak přečtu tuhle recenzi, tak jsem Starcraftu toho moc nevytkl. Je hezký, dobře se hraje, má fajn design úrovní, ale jeho hlavní síla je v síťové hře proti živým protivníkům. Ale i proti počítači to je opravdu dobrá hra, a když si ji pořídíte, nic tím určitě nezkazíte.